„Pamatujete, jak jsme dřív běhali za sněhovýma koulema? To byla paráda!“ posteskl si Frodo, irský teriér, zatímco zklamaně čenichal v rozbředlém blátě. „Páníček házel, já skákal a sníh lítal všude. Teď? Hodí bahno a já si jen zapatlám vousy.“
Vedle něj se protáhl Polo, sibiřský husky, s výrazem mírného smutku v očích. „Kožich mám na -40, ne na tuhle podivnou čvachtanici. Dřív jsem se aspoň jednou za zimu cítil jako doma, teď je to samý déšť. Na ledu jsem se neklouzal už roky.“
Za rohem se otřásl Robo, čínský chocholatý naháč. „Mně je zima furt. Furt! A páníček mi zapomněl oblíct můj stylovej kabátek, protože ‚přece není mráz‘. No tak ať si zkusí jít ven v srsti jako já. Jen chlupy na hlavě a na ocasu fakt nestačí!“ 
Lulu, čivava v modré bundičce, si zhluboka povzdechla, až se jí na nose zatřpytila kapka bláta: „Já se vždycky těšila na zimu… každý rok nové outfity, huňaté svetříky, botky se srdíčky… Ale teď? Teď se mi ty věci jen válí ve skříni a žádné fotky ve sněhu.“
To už nevydržel Baddy, jezevčík s peprnou povahou, a do Lulu štěkl: „Outfity? Ty jsou to jediný, co mi fakt neschází! Panička se vždycky nemohla dočkat, až mě navleče do svetru, čepice, a botiček, a pak mě místo házení míčku fotila jak na módní přehlídce! Ještě to cpala na Instagram s hashtagem #zimnistyl. To jako sorry, ale po tom se mi fakt nestýská!“
A nakonec se na trávník zablácený až po uši došoural Otto, kříženec, celý mokrý od břicha dolů. „Tohle je šílený. Já se musím po každý procházce koupat.
Psi si chvilku tiše štěkali mezi sebou, pak si všichni vyměnili pohledy a zavrtěli hlavami.
Zimy už prostě nejsou, co bývaly. Sníh jen ve zprávách, sněhuláci jen v pohádkách a místo ladovské krajiny – promočené tlapky a špinavé břicho.
Ale… neztrácejme naději. Slunce už je cítit ve vzduchu, první blecha se líně probudila a… za chvíli je tu jaro! A to znamená – louky, běhání, klacíky a konečně – žádný kabátky! 🌼🐾
