1. Profesionální pozorovatelé
Pejskaři z této kategorie jsou mistři v rychlém a precizním rozhlédnutí se kolem sebe. Pokud nenajdou žádného svědka v dosahu, jednoduše vše nechají na svém místě a pokračují dál. Jakoby se nic nestalo.
2. Pytlíkoví iluzionisté
Tito pejskaři patří do kategorie těch, kteří na první pohled působí, že mají v plánu být zodpovědní. Kontrolují kapsy a tváří se, jakoby si snažili vzpomenout v které kapse ho mají, i když vědí, že není v žádné. Ale jakmile kolem nich projdete, tím hledání a celá trapná fraška končí. A naši iluzionisté se rozcházejí, jako by se nic nestalo. 
3. Mistři v ignorování reality
Tito pejskaři se rozhodli, že když jejich pes začne vykonávat potřebu, oni zkrátka zázračně ztratí schopnost vidět ho. S naprostým klidem se otočí a začnou si prohlížet oblohu, své boty, nebo si najednou vzpomenou, že mají velmi důležitý hovor. S jejich „něco mě tu ruší, nevidím nic“ postojem je to téměř umění, jak ignorovat celou situaci. Pes si na chodníku v klidu vykoná, co potřebuje, a oni se jakoby nic vydají dál. Oni přece vůbec nic neviděli, takže žádný problém.
4. Herecký výkon
Tato kategorie pejskařů se specializuje na výmluvy, které jsou sice velmi originální, ale bohužel zcela neospravedlňují jejich nedostatek zodpovědnosti. Když se s nimi při vykonávání potřeby jejich psa náhodou setkáte pohledem, začnou již z uctivé vzdálenosti předvádět divadelní výkon – volají důvody, proč nemohou po svém psovi uklidit. „Až půjdu zpátky“. „Má průjem“ „Nakonec z toho nic nebylo“ – dokáží být skutečně kreativní. Vždy se najde nějaký argument, proč to dnes prostě neudělají. A oni to opravdu neudělají.
5. Děti přírody
Tito pejskaři věří, že příroda si poradí sama a že psí exkrementy jsou její přirozenou součástí. Nevidí důvod, proč by měli zasahovat do přírodních procesů. Naopak. Rekrutují se pravidla z řad velmi mladých pejskařů.
6. Nevidím, neslyším, nemluvím
A pak jsou tu ti, kteří zvládnou celou situaci s naprostou samozřejmostí. Neztrácejí čas hledáním pytlíku ani zjišťováním, jestli je někdo v dosahu. Prostě to nechají být. Přímo před vámi nechají po svém psovi vše, jak je. Berou to jako naprostou samozřejmost, že někdo jiný po nich bude uklízet. A tak se s ledovým klidem rozejdou dál, protože co je na tom vlastně špatného?
Jistě najdeme více typů pejskařů, co po svém psovi neuklízí. Pokud někdy při venčení budete mít i vy náhodou chuť vtělit se do jedné z výše uvedených rolí, doporučujeme přibalit si kromě vodítka a pamlsků také pořádnou dávku sebereflexe. Ale vážně, uklidit po svém psovi je nejen správné, ale také mnohem jednodušší a důstojnější. Pro všechny zúčastněné.
Poznáváte v některém typu svého kolegu pejskaře? A jak to řešíte vy, když vidíte, že někdo po svém psovi neuklidil?
