Je to okamžik, kdy se člověk posadí na zem, pes po jeho boku, a v tichosti si oba připomínají, jak to všechno začalo. Vy, s nadšením plným optimismu, a váš pes, s nadšením… no, s něčím mezi zvědavostí a lehkou skepsí. Přece jenom, ten první týden, kdy jste si říkali „to bude hračka“, se nějak záhadně proměnil v nekonečnou sérii neúspěšných pokusů o „sedni“ a „zůstaň“, které končí jen tím, že pes na vás kouká, jako by vám v mysli něco zásadního chybělo.
A vy v ten moment máte pocit, že snad ani ten nejlepší kynolog na světě by nezvládl přivést vašeho mazlíčka k tomu, aby přestal koukat na ten svůj pamlsek a začal vás konečně poslouchat. Ale problém, jak brzy zjistíte, není ve zvířeti. Je v tom tichém momentu, kdy začnete pochybovat, jestli to všechno vůbec dává smysl.
„Jsem fakt hrozný pejskař,“ pomyslíte si, když pes udělá opět kotrmelec místo povelu „k noze“. A pes? Kynologická krize totiž není pouze o tom, že pes neudělá trik, jak byste si přáli. Je to o tom, že v tento moment ztrácíte víru nejen v psa, ale i v sebe jako jeho majitele. Kdo by se totiž nezhroutil, když se při každém povelu cítíte jako „loutka“, kterou vůbec nikdo neposlouchá? 
Ale! Po nějakém čase se zase něco zázračného stane. Možná to nebude zítra, možná ani za týden, ale jednoho dne přijde ten moment, kdy pes sedne, zůstane a dokonce se na vás podívá tak, že víte, že alespoň na chvíli máte nad ním navrch. A teď se opravdu cítíte jako kynologický guru. A tak to všechno znovu začíná: neúspěch, krize, opětovné povzbuzení a neúnavná víra v to, že ten pes skutečně jednou bude dokonalý.
Kynologická krize je, když každý pokus o poslušnost končí neúspěchem a vy si začnete lámat hlavu, jestli vůbec někdy zvládnete svého psa.
Takže si zapamatujte: kynologická krize je jen krátká pauza v nekonečném seriálu, kde vy i váš pes střídavě hledáte, kdo tu ve skutečnosti vládne!
Zažili jste už svou vlastní kynologickou krizi? Jaké katastrofy se staly u vás doma a co vás nakonec přesvědčilo, že vy i váš pes možná nakonec nebudete zcela beznadějní?
