Ztráta, která určila směr
Když bylo Tomovi Turcichovi 17 let, zemřela při tragické nehodě jeho blízká kamarádka Ann Marie. Mladý kluk, kterému právě začínal život, se najednou ocitl tváří v tvář jeho křehkosti. A začal přemýšlet: Jak využít čas, který tu máme? Jak žít tak, aby to stálo za to?
Inspiroval se příběhy světových chodců, zvlášť Stevem Newmanem, který obešel svět jako první Američan pěšky. Přidal k tomu motivaci z filmu Společnost mrtvých básníků a začal plánovat. Při studiu filozofie, mezi splácením půjček a nočními směnami, v hlavě nosil jeden velký sen – obejít Zemi.
A když měl den před 26. narozeninami všechno připravené, vyrazil. Bez doprovodu. Bez sponzorů. Jen s batohem, stanem a touhou jít. 
Společnice, která se neptala proč
V jednom útulku v Texasu, po pár měsících cesty, potkal Savannah – křížence, která se stala jeho stínem, ochránkyní a nejlepší kámoškou. Nejenže mu pomáhala v nebezpečných oblastech (a že jich nebylo málo), ale hlavně mu dělala společnost ve chvílích, kdy šel dny bez toho, aby promluvil s jiným člověkem.
„Bez Savannah bych tuhle cestu nedokončil. Byla mojí kotvou,“ řekl později Tom. Jejich pouto bylo vidět na každé fotografii. Nešlo jen o chlupatého parťáka – Savannah byla tichý svědek každého kroku.
Když cesta bolí i učí
Tom a Savannah prošli více než 45 000 kilometrů, navštívili 38 zemí a čelili věcem, které si v pohodlí domova ani nedokážeme představit. V Salvadoru narazili na těla mrtvého páru. V Turecku Toma zadrželi muži se zbraněmi – později vyšlo najevo, že šlo o armádu v civilu. V Patagonii přežili několik dní bez kontaktu s civilizací, bičováni větrem a zimou.
Ale i tak mluví Tom o cestě jako o daru. Lidé mu nabízeli jídlo, nocleh i pomoc – bez očekávání čehokoliv zpátky. Zažil laskavost v té nejčistší podobě.
„Svět je laskavější, než si myslíme. Jen o tom málo mluvíme,“ říká.
Návrat – a co dál?
Po sedmi letech se vrátil domů, do New Jersey. Savannah zestárla, ale držela krok až do konce. Dnes už si zaslouženě užívá gauč, piškoty a klid.
Tom ale nezpomalil – pořád sdílí svůj příběh na přednáškách, sociálních sítích i prostřednictvím blogu. O své pouti napsal i knihu. Ne jako dobrodruh, ale jako někdo, kdo se naučil, že největší výzvou je jít. A že není třeba ujít 45 000 kilometrů, aby člověk změnil směr.
zdroj: World Explorers Collective
